chladné zbraně Ochranných oddílů

Ochranné oddíly N.......ně s.........ké ně...ké d....cké s...ny(přesný překlad oficiálního názvu do češtiny) byly v Norimberském procesu odsouzeny jako celek a označeny za zločineckou organizaci a je třeba zdůraznit, že zcela po právu. Tato organizace byla hlavním strůjcem a zároveň vykonavatelem zločinů proti lidskosti, jejichž rozsah a obludnost byl nade vší pochybnost v poválečném období zdokumentován.

Chladné zbraně Ochranných oddílů mají proto mezi jinými zbraněmi z tohoto období určité specifické postavení, přestože existuje řada jiných , jejichž výskyt je nepoměrně vzácnější a ze sběratelského hlediska jsou mnohem cenější. Šance získat některou z chladných zbraní této organizace v originálním stavu nálezem je dnes již nepatrná, neboť jich bylo ve srovnání například s dýkou SA vyrobeno nepoměrně menší množství (méně než 10% ) a zároveň byly tyto zbraně z pochopitelných důvodů v daleko větší míře v poválečném období ničeny jak samotnými nositeli, tak i jejich případnými nálezci.

S trochou nadsázky lze říci, že sháňka po těchto zbraních se v posledních letech dostala do roviny jakési mánie . Jednou z možných příčin této skutečnosti je masivní příliv různé literatury faktu, od autorů "takéhistoriků"  , jejíž obsah se nese v duchu obdivu nad statečností , výkonností  a kamarádské sounáležitosti vojáků frontových jednotek této organizace . Dějinný vývoj posledních desetiletí je pro účely rehabilitace vojáků frontových jednotek Ochranných oddílů účelově vykládán a překrucován, v pobaltských zemích jsou bývalí dobrovolníci oslavováni jako národní hrdinové (bojovali přeci proti bolševismu), staří pánové na sklonku svého života s pohnutím hovoří o naplnění své vize boje za sjednocenou Evropu. Fakt,  že nedílnou součástí tohoto boje byla v mnohých případech přímá účast na hromadných vraždách civilního obyvatelstva na okupovaných územích jen a pouze pro jeho národnostní původ, se jaksi nezmiňuje . Jak by asi jimi sjednocená Evropa vypadala a pro koho by v ní bylo místo je snad jasné každému soudně uvažujícímu člověku.

 Na území Čech a Moravy po obsazení pohraničí a po té zbytku okleštěné republiky bylo vytvořeno celkem deset po vojenském způsobu organizovaných jednotek , a to  standart ( útvar velikosti pluku o počtu 1000 - 3000 mužů )  tzv. Všeobecných Ochranných oddílů. Příslušníci těchto standart zpravidla vykonávali své civilní povolání, ale přitom drželi stálou pohotovost a v případě rozkazu nastupovali do služby v černé uniformě, kterou si pořizovali ze svých vlastních prostředků. (zdroj Wikipedia)

 

Dosud nikdy nepublikovaný snímek příslušníka 101. standarty Všeobecných Ochranných oddílů (velitelství v Lokti n/Ohří) datovaný rokem 1940

Studiová fotografie příslušníka 101.standarty Všeobecných ochranných oddílů

 

Po vypuknutí války, zejména po napadení Ruska, byli muži odvodních ročníků  zpravidla začleněni do některé z frontových divizí, tzv. Zbraní Ochranných oddílů .

 

Ta samá osoba mladíčka, tentokrát na fotografii v polní uniformě Zbraní Ochranných oddílů. Fotografie je datována rokem 1941 a rovněž nebyla dosud nikdy publikována. Ve výrazu očí tohoto mladíka lze vytušit smíření se svým osudem, naděje na přežití čtyř válečných let byla zcela nepatrná.

Studiová fotografie vojáka frontových jednotek Zbraní Ochranných oddílů

 

Příslušníci starších ročníků setrvávali na území Protektorátu a zpravidla se zapojovali do činnosti represivního aparátu.

 

 

Ve větších městech působily známé složky represivního aparátu řízeného ústředím Ochranných oddílů v Berlíně. Významnou část počtu jejich členů tvořili bývalí českoslovenští občané německé národnosti. Jejich znalost českého prostředí spolu s příslovečnou výkonností tohoto aparátu umožňovala tvrdě potírat a decimovat všechny složky domácího odboje , a to až do závěrečných dní okupace. ( zdroj Wikipedia )

 

Dále na území Protektorátu Čechy a Morava měla posádku řada záložních, výcvikových a strážních jednotek Zbraní Ochranných oddílů.

Celkem se jednalo o významný počet mužů, potenciálních nositelů některé z chladných zbraní této organizace, a to zejména v důstojnických hodnostech , a proto se tyto zbraně v originálním stavu ve sbírkách vyskytují, či je lze dodnes v ojedinělých případech nalézt v úkrytech na půdách, či při prováděných demolicích.

Je třeba ale vzít v úvahu, že počet příslušníků této organizace byl ve srovnání s počtem členů jiných organizací, nebo jednotek nízký, navíc je známou a doloženou skutečností, že výroba dýk obou typů a dále mečů , jakožto chladných zbraní určených pro příslušníky Ochranných oddílů, byla zastavena nejpozději na přelomu roku 1941/42 .

Z těchto skutečností logicky vyplývá, že počet dochovaných exemplářů těchto zbraní ve skutečně originálním stavu je ve srovnání s jinými chladnými zbraněmi z tohoto období, např. s dýkou SA, zcela nepatrný . Většina sběratelů proto logicky za dobu své sběratelské činnosti skutečný originální exemplář takové zbraně do své sbírky nezíská .

Dle mého soukromého názoru proto drtivá většina těchto zbraní kolujících mezi sběrateli není skutečným historickým originálem, jedná se o kompletní falza, či v lepším případě o zbraně poskládané z různých dílů . Přitom je zejména využívána tvarová, rozměrová a materiálová shodnost dílů získaných z dýk SA. Velmi zkušený sběratel mi nedávno potvrdil, že poslední skutečný originál této zbraně získal naposledy před rokem 1995 .

Ve fotogalerii jsem umístil detailní snímky nezpochybnitelného originálu černé dýky ( označované jako služební dýka 33 - dle roku zavedení ) , který pochází z nálezu při demolici . Záměrně jsem zvolil takto dochovaný exemplář, aby si i začínající sběratel mohl udělat představu o tom, jak tyto zbraně vypadají po téměř sedmdesáti letech od jejich výroby a aby si zároveň uvědomil úskalí a záludnosti spojené s nákupem zbraně tohoto typu.

 

celkový pohled na služební dýku vz. 33

 

a rovněž dýky zavedené v r. 36 známé jako řetězová

 

 

 

služební dýka Ochranných oddílů 1936

Ve fotogalerii jsem umístil dále detailní snímky originálu důstojnického meče (Führerdegen) . Tato zbraň je paradoxně velmi známá i laikům, aniž si to uvědomují .Množství propagandistických fotografií dvou největších katů českého národa , R. Heydricha a K.H. Franka , je zobrazuje právě s touto zbraní . Heydrich jako vynikající šermíř měl tuto poboční zbraň očividně v oblibě. Ze sběratelského hlediska je meč důstojníka Ochranných oddílů mnohem vzácnější, než tolik populární černá dýka, neboť k jeho získání a nošení byl oprávněn pouze důstojník (zpravidla absolvent některé z důstojnických škol) . To samozřejmě významně zužuje okruh nositelů, a proto se originál této zbraně vyskytuje vzácně. Mimo velmi ubohých kopií této zbraně dovážených z Belgie, kolují také poměrně zdařilá falza vyráběná úpravou poddůstojnických a důstojnických mečů policie, které lze sehnat nepoměrně snadněji.

celkový pohled na meč důstojníka Ochranných oddílů